The Secret - Konečně to začíná...

Stál jsem u toho okna a nepřítomně hleděl na pozemky patřící k našemu panství.
Bylo jaro, ale obloha byla neustále zatažená a nepropouštěla na potemnělou a rozbahněnou zemi jediný paprsek slunce, přičemž nepřestávalo pršet, toto pochmurné počasí se táhlo už více než tři týdny a skvěle tak vyjadřovalo moji náladu.
"Pane? Pane, Jonathane?" ozval se za mnou krákoravý hlas mého domácího skřítka. Pomalu jsem se otočil a s kamennou tváří pohlédl na shrbeného vrásčitého skřítka zahaleného v potrhaném a ušpiněném prostěradle
"Ano," snažil jsem se na sobě ne dát nic znát - až do posledních chvil nesměl nikdo nic poznat! Skřítek se křečovitě uklonil a rukama mávl ke dveřím
"Vaši rodiče, Pane, vám vzkazují, že máte ihned přijít dolů, Pane, chtějí už vyrazit, Pane!" mluvil ke mně roztřeseným hlasem a ani jednou se mi neopovážil podívat do očí. Lehce jsem kývl hlavou "Dobrá, můžeš jít!" můj hlas byl chladný a díky Merlinovi se mi podařilo ne dát na sobě nic znát. Skřítek s tichým puff zmizel a já jsem se znovu ohlédl k oknu, mraky na manou chvíli rozestoupili a já spatřil zlatavý kužel slunečního světla, který působil ostrým kontrastem s pochmurným okolím.
Tak to konečně začíná, pomyslel jsem si a s nadějí na nový začátek jsem vyšel ze svých komnat. Ještě těsně předtím, než se za mnou zavřely dveře, viděl jsem, jak vítr zavál drobnou skulinu mezi mraky a vše venku znovu potemnělo. Asi stejná byla teď moje šance, že můj plán vyjde...

-1. Kapitola || 1. Kapitola

Konečně to začíná...